Karel Jaromír Erben
14. 2. 2007
KAREL JAROMÍR ERBEN
Roku 1825 odešel studovat do Hradce Králové, poté (roku 1831) začal studovat na filozofické fakultě UK v Praze a později vystudoval ještě právnickou fakultu. Po studiích se seznámil s Františkem Palackým, který v něm ještě více probudil vlastenecké cítění. Rokem 1834 počínaje se začal zabývat sbíráním a zaznamenáváním lidových písní a pohádek (Prostonárodní české písně a říkadla, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských, České pohádky). Zároveň se věnoval studiu dějin Prahy a překladům z ruštiny (např. Nestorův rukopis, Slovo u polku Igorově, Zadonštinu).
Další potřebné znalosti pak získal během svého působení v Českém muzeu a ve funkci archiváře hlavního města Prahy. Nejvýznamnější byl však pro Erbena vliv studentského prostředí, kde se setkal s ostatními pozdějšími spisovateli (např. Karel Hynek Mácha).
Stal se z něj hlavní představitel české romanticky orientované literatury, která vychází z folklóru, literárních památek a uchovaných národních tradic. Sbíral náměty z českých mýtů, bájí, pohádek, legend a historických pověstí a všechny pak baladicky ztvárnil v jeho největším díle - básnické sbírce Kytice, která je vrcholem české obrozenské poezie. Kytice je jeho jedinou básnickou knihou. Pracoval na ni po dobu bezmála dvaceti let. Jednotlivé básně vycházely v časopisech. První, Poklad, roku 1838. Po vydání Pokladu se Erben na dlouhou dobu odmlčel. Teprve roku 1853 vydává své hlavní a jediné básnické dílo - KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH. V něm se objevují vedle básní dosud nevydaných i básně již uveřejněné. Kniha obsahuje tyto básně a balady: Kytice, Poklad, Polednice, Svatební košile, Zlatý kolovrat, Holoubek, Lilie, Vrba, Balada štědrovečerní, Záhořovo lože a Věštkyně. Kniha byla přijata velmi příznivě, protože dobová kritika i čtenáři v ní viděli především umělecké ztvárnění lidové moudrosti. Sedm let po vydání svého nejslavnějšího díla, ve věku 59 let, K. J. Erben, 21. listopadu 1870 v Praze umírá. Je pochován na Slavíně.