My děti ze stanice ZOO
My děti ze stanice ZOO
Kai Hermann
Tato kniha vznikla na základě magnetofonových pásků, které zpracovali Kai Hermann a Horst Rieck.
Autoři knihy se potkali s Christiane F., které bylo tehdy 15 let v roce 1978 v Berlíně, kde vypovídala jako svědkyně při jednom procesu. Domluvili se s ní na rozhovoru, který měl pomoci při sběru materiálu o situaci mladistvých. Vyhradili si na rozhovor dvě hodiny. Z těchto dvou hodin byly nakonec dva měsíce. Z magnetofonových záznamů rozhovorů vznikla kniha. Christiane měla na této knize zájem, protože stejně jako všichni narkomani si přála, aby už konečně bylo prolomeno mlčení o drogové závislosti dospívajících. Všichni členové narkomanské party, kteří dosud žijí, tuto knihu podpořili. Proto je kniha také doplněna několika fotografiemi se strohými komentáři a výpověďmi rodičů či sociálních pracovníků.
Celý příběh se odehrává především v sedmdesátých letech v Německu, ale jádro problému je stejné snad na celém světě. Christianina rodina se přestěhovala do Berlína, ale na sídlišti, kde bydleli, si nebylo kde hrát. Její otec v Berlíně nesehnal práci, pil a Christiane se sestrou bil. Matka se s otcem rozvedla a našla si nového přítele Klause. Sestra ho neměla ráda, a proto utekla k otci. Christiane si připadala hodně osamělá a tak si ve škole našla kamarádku Kessi. Ta ji naučila chodit za školu do evangelického centra a seznámila ji ve dvanácti s hašišem. Ve třinácti se seznámila s heroinem a nakonec se stala drogově závislou. Přes den chodila do školy, odpoledne spolu s přáteli narkomany vydělávala na stanici ZOO peníze na drogu prostitucí. Její matka dva roky nic netušila. Její první kluk Atze umírá na předávkování a zanechává dopis, kde před drogami své vrstevníky varuje. Christiane se snaží několikrát o detoxikaci a odvykání. Nikdy se jí to však nepodaří. Její další láskou je Detlef, se kterým znovu vede válku s drogou...
Celý tento boj s drogami je v této knize velice realisticky popsán. Christiane upřímně vypráví o celém svém životě do detailů a bez moralistických poučení. Pouze realita a zoufalost.
Vysvětluje pocity "feťáka" při požití drogy, ale i pozdější absťáky. Nezletilé dívky i chlapci se prodávají, kradou a udělali by cokoliv, aby si mohli dát další dávku. Po přečtení se člověk neubrání zamyšlení a musí si položit otázku: Proč se mladí lidé dobrovolně zabíjejí?